Písně

Moje malá sestra sedí doma na schodech
A kouká, jak se venku chystá déšť,
Jak maj mraky zlatý linky a jak se vítr zved’,
Máma volá děti na oběd.

Přijde táta, jen si sedne a hned kouká,
Jestli holka u jídla nezlobí
A ona jen tak sedí a pro sebe si brouká
A co si myslí, to se nikdo nedozví.

Jenom já vím, co jí zrovna táhne hlavou
Tu píseň jsem ji naučil já sám,
Je o ptácích a o stromech a o vodě, co padá,
Dal jsem do ní všechno, co sám znám.

A tak si po obědě sednem spolu na schody
A budem koukat, jak se městem valí déšť,
Jak si duha chystá barvy, až mrak se vybrečí,
Všechno bude v klidu bez řečí.